Stránky o modelové železnici

Něco málo k práci s lepty
Pro ty z vás, kteří s lepty začínají, nebo by chtěli začít, bych si dovolil uvést několik drobných rad, které vám mohou být ku prospěchu.
Pokud se týče výbavy, rozhodně není nutné se hned na začátku vybavovat vším co je na trhu dostupné. Spoustu věcí má člověk doma, stačí si jen umět poradit. Pravdou ale je, že bez některých věcí se prostě neobejdete. Na následujícím obrázku je vyfoceno mé základní vybavení pro přípravu dílů pro letování a jejich opracování po letování.

A Posuvné měřítko: Občas je potřeba něco změřit, levná digitální posuvka ze supermarketu je postačující.
B Škrabátko na tištěné spoje: Není nutností, ale čištění tvarovaných ploch před letováním a hlavně po něm je opravdu snadné. Cín je mnohem měkčí než mosaz, takže jde poměrně snadno "vyškrábat" zalité detaily. Jedinou, zato velikou nevýhodou je odlamování tenkých skleněných vláken, které se rády zapichují do rukou, a věřte, celkem to bolí. Proto čistím zásadně nad novinami a vše pak raději opláchnu ve vodě.
C Brousítka: Pomocí oboustranné pásky si lepím smirek na nejrůznější předměty (v tomto případě jsou to nějaké duralové hranolky). Tyto brousítka používám pro jemné zabrušování hran, broušení větších ploch, atd.
D Vrtáky: Nejlépe ty se stopkou.
E Hodinářské kukátko: Tak bez něj se já osobně prostě neobejdu.
F Pinzeta: Krom lékařských pinzet jsem si oblíbil tuto malou pinzetku z manikúry. V případě že potřebuji, aby se pinzeta chovala jako peán (trvale svírala), navléknu na ni drátěné očko, které drží čelisti sevřené. Pak mohu s dílem manipulovat bez zbytečných křečí v prstech.
G Nůžky: Na zastřihávání leptů používám obyčejné nůžky, pro jemnou práci pak zaoblené manikůrové (tohle prosím neříkejte mojí ženě).
H Pilníky: Používám klasické pilníky, které po ztupení prostě vyhodím.
I Ruční vrtačka: Neodmyslitelný pomocník. Nejčastěji mám ale osazenou obyčejnou jehlu, kterou pak používám pro usazení dílů, protahování hran, nanášení lepidla, atd.
J Skalpel: Používám všeobecně známou sadu tří skalpelů za pár korun. Pokud se ztupí, stačí ho jednoduše přebrousit brouskem.
K Kleště: Ty spolu s pinzetou používám hlavně na tvarování dílů.

A Pájecí stanice: (Je zobrazeno pouze pájecí pero) K samotnému pájení bych rozhodně doporučil přístroj s regulací teploty. Bohatě poslouží nejlevnější modely. Přístroje s přesnou regulací v závislosti na teplotě hrotu jsou vcelku zbytečné, jelikož hrot stejně nestihne zareagovat na prudkou změnu teploty, kterou způsobí kontakt hrotu s velkým dílem. Osobně používám pájecí stanici ZD-99. 50% výkonu na malé díly, 75% na větší a 100% když potřebuji něco pořádně prohřát. U levných modelů je navíc výhoda, že pokud vám odejde topné těleso, jako se to stalo mně, stačí koupit nové pájecí pero, odstřihnout zástrčku a připojit k pájecí stanici. Co bych ale doporučil je koupit nějaký hrot s ostrou špičkou pro pájení jemných dílků.
B Pájecí kapalina: obyčejná neutrální. Bez ní to snad ani nezkoušejte.
C Cín: Běžný trubičkový cín. Aby se mi díly nezalili a pak je nemusel pracně brousit, snažím se cínem co nejvíce šetřit. V mnoha případech stačí, když je hrot pouze potažen tenkou vrstvou cínu a ten pak krásně zateče na letovaný díl. Pokud ale chci definovat přesné množství, dělám to tak, že si běžný trubičkový cín kleštěmi rozplácnu a nakrájím skalpelem na miniaturní kousíčky a ty pak nabírám na hrot.
D Dřevěná podložka: Nejlépe z tvrdého dřeva. Pokud tedy nechcete mít popálený stůl.

Co se mi vyplatilo, jsou uzavíratelné krabičky, do kterých si odkládám všechny drobné dílky. Vhodné zejména pokud pracujete na více projektech najednou.

Černý surfacer mi šetří čas

V rámci mojí lenosti jsem se rozhodl vyměnit šedý podkladový Surfacer za černý. Samozřejmě mám na mysli u černě lakovaných dílů. Dost často se mi totiž stávalo, že jsem z některého úhlu nedostříkl a šedý podklad prosvítal. Zvláště to bylo patrné u krablování a různých roštů. Jeho cena je trochu vyšší, ale zase ušetřím za černou barvu, čas a nervy s opravami.

Výroba nárazníků
	V některých mých stavebnicích naleznete sadu dílků, ze kterých lze při troše zručnosti sestavit nárazníky. Uvažoval jsem, jak si celý postup trochu zjednodušit a vymyslel jsem následující přípravek.
	Na jeho provedení zase tak nezáleží. Důležité je dodržet rozměr udávající celkovou délku nárazníku X a délku zesílení Y. Také je důležité, aby byla osa otvoru kolmá na plochu tepelně izolované podložky. Jak tento přípravek funguje se pokusím vysvětlit na dolních dvou obrázcích náčrtku. Na dolní izolační podložku položím talíř nárazníku s kroužkem. Otvorem přípravku prostrčím kulatinu, navléknu kroužek a dotlačím do prohlubně v nárazníku. Spoj pak proletuji cínem. Následně přesunu sletovaný nárazník do horní polohy a dle horní hrany přípravku kulatinu zkrátím. Stejně tak do slepé díry vsunu tlustší trubičku a zkrátím o horní hranu přípravku. Díly pečlivě obrousím.
	Připravené talíře nárazníků a zesilující kroužky.
	Takto nějak jsem si to zbastlil. Kousek čtvercového profilu, na něm přišroubovaná pásovina abych docílil požadovaného rozměru X. Jako izolační podložku jsem použil kousek teflonu. V zadní části pásoviny je vidět otvor slepé díry, který slouží pro zkracování tlustší trubičky. Na obrázku je dále patrno založení dílů do přípravku.
	A zde již po sletování
	Po vychladnutí přesunu nárazník na horní doraz, prstem přitlačím a pomocí žiletkové pilky odříznu. Obdobně založím větší trubičku do slepé díry a zkrátím.

Až mě zas něco napadne, nebo pokud se chcete na něco zeptat, doplním.